Epizodky
Malé příběhy z života mého nebo jiných lidí, říkám jim epizodky. Jsou to dotyky s jinými bublinami.
-
EMO obrázky
Kreslím a maluji emotivní obrázky. Takové, co si u nich pozorovatel musí hodně věcí domyslet. Pocitové. Některé namaluji ráda, jiné s omluvou odmítnu. Neodmítám nakreslit obrázek pro někoho, kdo má číslo. Tam už vím, do čeho jdu. Potřebuji vědět, kam ho chcete pověsit nebo co s ním potřebujete udělat. Abych věděla, jak si představit jeho další účel. Každý obrázek je v úplně jiném stylu, ale se stejnou technikou. Protože každý člověk je úplně jiný. Je dobré předem vědět, že obrázek rozměru 14x18cm účtuji náklady na kreslící potřeby včetně papíru, který je s přídavkem bavlny, 100CZK (větší formát – výpočet úměrně) a pak za dopravné kurýrem GLS do ruky 110CZK. Je…
-
Báseň pro Dášu od Mariana
Když brzy rano vstáváš, své náladě hned máváš.Zajdeš brzy do lesa, kde vzkvétá tvoje noblesa. Nasbíráš si borůvky, ty malé modré potvůrky,po ceste domů, možná se trochu zmáčíš, však už přece do domu kráčíš,déšť je jako sladké pohlazení.Však není to jako omlazení, doma poté oschneš, tak si rychle pospěš. Lidé na tě čekají a na strýmu te hledají, na čajíček není čas.Tak rychle nalaď hlas, prstíčkem to honem zapni a černý svetr si napni.Komentáře létají, nikdo se s ničím netají, nezapomeň na radu na závěr a vyfoť láhve uzávěr – Toď je úkol týdne. Kdopak ti to nabídne. To je konec strýmu, tak ať nechytneš rýmu. Marian Pelichovský – nadšený…
-
Jsem cáklá a vím to
Ano, vím to a smířila jsem se s tím. Jsem cáklá. Ať dělám, co dělám, stejně se můj rozhovor obvykle otočí i kolem svítidel. Svítidla byla vždycky u mě středem pozornosti, velmi si jich všímám úplně všude. Je to deformace. V televizi a filmech pozoruji, jak si s tím poradili v interiéru. Obvykle to hodnotím velmi nahlas, a to úplně nesouvisí s dějem pořadu nebo jeho zápletkou. V tu chvíli působím jako rušivý element. Když se mi něco moc líbí, mám potřebu si to zakreslit a produmat. Opět v tu chvíli film vůbec nesleduji a případné dotazy k němu neslyším. Já už to dávno kombinuji s kobercem, obrazem, dalšími barvami.…
-
Květen je psaný tužkou
Proč je pro mě tak zajímavý osmý květen.
-
To se tak stává
Něco za něco. Mělo by to tak fungovat. To se tak stává.
-
Šroubovák je kámoš
Proč píšu tento blog. Co mě k tomu vede.
-
Chci umět fotit černobíle
Chtěla jsem se naučit fotit. Ale chtění nestačí. Co jsem tedy dělala a kdy začala?
-
Čekala jsem
Kolikrát se mi to už stalo. Měla jsem nápad. Přišel jako z čistého nebe. Mazlila jsem se s ním a on v hlavě bobtnal. A pak jsem se rozhodla, že ho zrealizuji. A ejhle. Nebylo to snadné. Zjistila jsem, kolik mi toho chybí. Nejsem vůbec připravená. Nechápu, kde jsem v sobě vzala tu troufalost něco takového dělat. A tak se nápad odložil “na později”. Vlastně se tak jenom hromadily nápady. Realizace byly značně pomalé. Většinou vždycky něco jiného mělo tu správnou momentální důležitost. Až se to stalo stereotypem. Čekala jsem stále na nějakou změnu, že se něco stane samo. A nestalo se nic. Ale dnes vidím kolem sebe tu hromadu…
